Obecný úvod do pasení

Od počátku domestikace, byl pes využíván pro práci, nejprve pomáhála lovcům, později s rozvojem zemědělství se měnil výběr psů podle jejich vrozených vlastností a tím začala určitá selekce štěňat. Už zde i když nevědomky lidé šlechtili první prastará "primitivní" plemena, kdy místo honičů a slídičů potřebovali také strážce a ochránce stád a usedlostí. Stádo, na kterých záviselo jejich přežití, bylo jejich živobití, jejich  majetek a ztráty, které jim přinesli vlci, nebo zloději dobytka pro ně byli mnohdy otázka života a smrti. Vykradená sýpka znamenala, že rodina nepřežije zimu. Toto je vedlo k specifickému výběru vlastností. Lidé potřebovali se zvířaty nejen manipulovat, ale právě před divokými šelmami a zloději chránit. Toto vedlo dále k dalšímu a dalšímu výběru pozitivním posilování určitých vlastností. Lovci potřebovali spíše malé psy, co moc nesnědí, jsou mrštní a rychlí, ovčak ovšem potřeboval psa, který kromě toho, že málo toho sní, bude dostatečně velký, aby ochránil majetek. Domestikace má za následek u psů tedy i prodloužení střeva a tím lepšího střebávání živin z protravy.

Kromě jiného ve své knize Dušan Barlík Slovenský čuvač zkoumá rozdíly mezi vlkem a čuvačem. Obecně se soudí, že domestikací se zmenšuje mozek, čili tím, že psi a další volně žijící živočichové vzdali své volnosti, některé části jejich mozku nebyli využívány, tudíž zakrněli, ale porovnáváním a měřením lebek psů zjistil, že v poměru lebky a mozku vychází lépe čuvač. Tím ovšem neříkáme, že je chytřejší jak vlk, možná jen soužitím s člověkem vychytralejší. Aby mohl úspěšně bránit

Všechna plemena a jejich využítí vychází z loveckého instinktu, přirozeného chování, ovšem u každého plemena tato lovecká vloha je ukončena trošku jinou činností. U některých loveckých plemen psi svou kořist vystavují. Ukazují vůdci smečky, hele támhle v té trávě je schovaná dnešní večeře. Pro pasení je využitá přirozená vlastnost ještě o kousek déle, smečka vlků přirozeně před lovem krouží okolo stáda a vybírá kořist, nejsou neviditelní, spíše naopak, testují, které zvíře bude nejlepší ulovit. Možná je kousek i vedou, aby vytřídili zdravé a nemocné jedince, pak stačí jeden pohled a mají jasno. V tomto bodě se konečná fáze odlišuje. Psi tuto smečku mají s člověkem, případně člověkem a dalšími psi, ale vůdce je zde člověk a s ním lovím večeři, kterou mi on pak dá.

Ovčácký pes byl a je prodlouženou rukou pasáčka a ten potřeboval psa chytrého, poslušného avšak dobře ovladatelného. Různé druhy práce potřebovali různé typy psů a tím pak vznikli specialisti na danou činost, což je spíše výsadou posledních století, ale také rozvoj ovčáckých psů universálních. V dnešní době mohou mít ovčáci pejsky specialisty, ovčácké netradiční - tito psy např. border kolie. Je to poměrně mladé plemeno vyšlechtělo speciálně pro práci s ovcemi a přísnou selekcí vyšlechtili "dinamit" v psím kožichu. dokážou pracovat na velkou vzdálenost od stáda, přivést stádo z velké dálky, k ovcím se téměř nepřibližují, otáčí je pohledem. Na proti tomu tradiční ovčácká plemena, mezi něž patří i čuvač, mají dlouhou tradici a mnohdy zmínka o nich pochází z doby římských nájezdů do střední evropy, tedy ještě do doby před našim letopočtem. Tato plemena naopak pracují těsně u stáda, nebo dokonce se stádem splývají, nepalší je, jsou jakoby neviditelní, ovšem jen do chvíle, kdy je potřeba odvést nějakou práci, ať je to střežení stáda, nebo manipulace s ním a převedení na jinou pastvinu. Místo, které po staletí obývali je utvářelo. U čuvače a jemu podobných horských bílích psů víme, že tito odolní, velcí psi žijících v místech, kde podmínky nebyli pro život zrovna snadné utvářeli plemeno tak jak jej známe dnes. Nepříznivé klima, nedostatečné osrtstění a tvrdost typu zabezpečila čistotu populace a jeho malé mísení s podhorskými  psy.  Pokud se již pes z nížiny dostal do hor, jeho šance na přežití a tudíž na předání genů byli malé, ovšem pokud se horský pes dostal do nížin, lehce lepším podmínkám přivykl.

I zde probíhala tvrdá selekce, ovčák vybíral k sobě zvířata, která se mu v práci osvědčila, další selekci provedla matka příroda, která nechala vyrůst jen silné odolné a zdravé jedince a pak znovu zasáhl ovčák, z odrůstajících štěňat vybral ta, která měla nejlepší vlohy pro práci.  Matka, která měla dobré vlohy jak pro pasení tak pro mateřsví byla pro něj nedocenitelná. Tako vznikala v podstatě všechna plemena, i když  v této době šlo především o užitné vlastnosti, než o vzhled. Nikomu tehdy nevadilo, jestli je na bílém psovi tmavé ucho, či dokonce má tmavé sedlo, na prvním místě bylo pracovní využití a zdravý. Tyto požadované vlastnosti byli utužovány po tisíciletí. Matka dobrá matka, byla to nejcenější co ovčák měl, výborně pracovala u stáda, perfektně pečovala o štěňata. Později začali také upřednostňovat vzhled, u čuvačů to byla velikost a barva. Vždyť lépe viditelný a rozpoznatelný od vlků je velký bílý pes, kterého i za tmavé noci ovčák pozná. A tady jsou dány začátky modernímu chovu, kdy nejen k požadovaným pracovním vlastnostem se díváme na vzhled, ale to už je jiná kapitola.